V obou gólech fotbalistů Slovácka měl prsty, znovu byl nejvýraznějším hráčem týmu trenéra Jana Jelínka. S jedním velkým rozdílem: Lukáš Vorlický poprvé v kariéře nastoupil v české lize coby člen základní sestavy. Vydržel 74 minut, bavil fanoušky a trápil Ostravu, která v závěru vyrovnala na konečných 2:2. „Zasloužili jsme si tři body. Ne proto, že bychom byli celý zápas lepší, Baník měl dobré fáze, ale vzhledem k celkovému procesu jsme si to strašně přáli a zasloužili,“ vyprávěl.
Nicméně na premiérovou výhru v sezoně pořád čekáte...
„Říkal jsem v kabině, že tohle je fotbal. Musíme si uvědomit, že nejsme Slavia Praha. Ta kdyby remizovala, může jí to stát titul. My jsme Slovácko, takhle je to potřeba brát. Vím, že to někteří lidi nechtějí slyšet, ale nakonec můžeme být rádi i za bod. Nebudeme propadat negaci, i když nás to samozřejmě štve, protože jsme chtěli vyhrát.“
Je pro vás odehraných rekordních 74 minut osobním vítězstvím?
„Asi jo, mám nějakou historii. Asi jste na to všichni čekali, já taky, lidi taky. Věřil jsem si, že to zvládnu. Chtěl jsem týmu pomoc, protože už jsem cítil, že je potřeba změnit nějaký trend toho, že chodím do hry jako žolík a všichni pak očekávají, co bude. Už jsem tohle nechtěl, potřeboval jsem týmu pomoct od začátku. Věřil jsem si na to. Pro mě je to potěšující. Vím, že pro vás je to ve 24 letech pozdě, ale já už mám jednu kariéru za sebou. A tu druhou mám před sebou. Tímhle ta moje začíná, pokud budu dál zdravý.“
Takže jste si o místo v základu řekl trenérovi sám?
„My to komunikujeme každý zápas. Měli jsme v plánu, že půjdu od začátku už na Bohemku, bohužel z nějakých taktických důvodů jsme se rozhodli, že ne. Nakonec to bylo dobře, protože jsme hráli v deseti. Teď jsme se bavili už celý týden, ale samozřejmě já nerozhoduju o tom, kolik minut dostanu. Akorát jsem řekl, že jsem připravený a že chci hrát. A trenéři mě tam dali.“
V Česku se furt řeší ztrátovost
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|